Skotsko (velký okruh Skotskem vč. ostrova Sky)

 

Proč padla tentokrát volba na Skotsko ?

Lákalo nás poznat tuto oblast plnou tajemna, záhad, mystiky, i když je s tím bohužel spojená i velice krvavá historie této Artušovy země. Jak až krvavá a morbidní je minulost Skotska se potvrzovalo s každým ujetým kilometrem cesty, čím více k severu, tím více "slavných krvavých vítězných bojů".

Je to země, ve které se mísí romantické tradice s bouřlivou historií.

Než s vámi znovu prožijeme krásnou cestu Skotskem, tak pár, snad zajímavých, informací o něm na začátek, ať víte do čeho jdete : )

Skotsko bývá nazýváno "korunou"britského království, má 5 mil. obyvatel a dělí se na 9 regionů a 3 ostrovní oblasti. Patronem Skotska je sv. Andrew. Symbolem je prapor sv. Ondřeje (modrobílý) a bodlák, proto ho najdete i v naší fotogalerii : )

Je to země vřesu, jezer (cca 300), díky golfskému proudu má i příjemné klima, najdeme tu dokonce subtropické zahrady, dalo by se říct, že je to poslední kout divočiny v Evropě. Dělí se do tří úrovní – jižní vrchovina a vysočina (highlands) a střední nížiny (lowlands). Jen 20% se obdělává, zbytek jsou pastviny. Skotsko se totiž rovná skot tj. ovečky : ) a teď už víme, že jsou to převážně ovečky suffolk a jsou úplně všude.

Dalším znakem nebo se to aspoň tvrdí, je skotská lakomost, o které koluje nespočet vtipů, tak aspoň jeden: Co udělá Angličan, když mu vypadají vlasy? Koupí si klobouk. A Skot? Prodá hřeben : ), ale abychom to uvedli na pravou míru, skotská lakomost je přebitá skotskou štědrostí.

Skotsko je také zemí vynálezů, jen něco málo, na které si vzpomeneme : ) - nepromokavý kabát, makadamový povrch, pneu Dunlop, poštovní známky, telefon (Bell byl Skot, ne Angličan, jak si ho angličané přivlastňují), jízdní kolo, tv, nejlepší pálenka (o té ještě bude řeč), puška "zadovka", penicilin, chloroform (anestetikum), anglická národní banka (ano i ta : ), a to je jenom střep z mnoha dalších. Také spousta znamých osobností pochází ze Skotska, ať už je to Tony Blair nebo Mr. Bean neboli Rowan Atkinson.

Dalším typickým skotským znakem je kilt – neboli pánská sukně : ), ale toto rozhodně před Skotem neříkejte nebo ho velmi urazíte. Jedná se o tradiční oděv z poč. 18 stol. S tím jsou spojeny dva typy látek, tartan (kostkovaný) a tvíd.

A nesmíme zapomenout na typické skotské počasí, pro jejich déšť existuje několik výrazů, podle toho o jak silný déšť se jedná, např. typu showers, heavy rain až po rain of cat´s and dog´s. Tento poslední typ deště je doslova "padající psi a kočky" a rozhodně se v tomto typu deště nedoporučuje podnikat vycházky : ). No a také neodmyslitelná je mlha, ale o té jsme jen slyšeli, nám za našeho pobytu přálo počasí – sluníčko a azuro, až na jeden den, takže aspoň pár fotek máme s deštěm a mlhou, abyste nám věřili, že jsme ve Skotsku opravdu byli : )

A kdyby opravdu padali kočky a psi, tak doporučujeme typické skotské jídlo – huggies. A cože to vlastně je? Tak čtěte: jedná se o malé zvířátko, které má na jedné straně kratší nožičky a běhá po kopcích po směru hodinových ručiček, jakmile se otočí proti směru, zkutálí se dolů, kde ho do připravených sítí chytají a prodávají angličanům jako huggies. Věřte nevěřte, angličané tomu věří : ), ale my vám teď řekneme pravdu, jedná se o vnitřnosti uvařené v žaludku, zkuste si představit náš prejt, je to hodně podobné. Nejoblíbenější je s tuřínem a mačkanými brambory. Tento pokrm nesmí chybět při dvou největších skotských svátcích a to, 25.1. básník Borns a 30.11. sv. Andrews, kdy se tento pokrm podává se všemi ceremoniemi.

Pro ty, které huggies nenadchnul, tak doporučíme třeba jehněčí s mátovou omáčkou.

A ještě jedna informace, pro českou ješitnost, nejoblíbenějším "malým" autem v celé Velké Británii je Škoda Fabia (cca 8 000 liber) a Škodu Octavii a Superb používají taxikáři a policie.

Teď, když jsme se o Skotsku něco malinko dozvěděli, tak můžeme vyrazit na cestu.

Zvolili jsme standardní cestu přes Německo, trajektem s Calais do Dover, a byli jsme ve Velké Británii. Než jsme dojeli do vysněného Skotska, udělali jsme několik zastávek v Anglii.

První zastávkou bylo město York. V centru města stojí Yorská katedrála, největší gotická katedrála v severní Evropě, která je proslulá svými vitrážemi. Okno v západním průčelí lodi pochází z roku 1338 a  jedná se o největší středověké vitrážové okno na světě. Centrum Yorku svírají středověké hradby, v délce přibližně 5 km. Hradby přerušují čtyři hlavní brány (bars), jež pocházejí z 11.-14. století: Bootham Bar, Monk Bar, Walmgate Bar a Micklegate Bar. Dál projdete kolem Gotické pevnosti Clifford’s Tower čtyřlistového půdorysu stojí na umělém pahorku normanského původu. Původně dřevěný hrad nechal v letech 1068-1069 vystavět Vilém Dobyvatel. V letech 1245-1265 byl přestavěn na kamennou pevnost. A jsme u prvního masakru : ). Dne 16. března 1190 zde došlo k masakru asi 150 Židů. Poté, co město zachvátil požár, hledali v hradu záchranu před plameny, protože však tehdejší vládce města Richard de Malbis byl velkým dlužníkem židovského obchodníka jménem Aaron z Lincolnu, vyvolal v hradu lynčování, aby se svého věřitele zbavil. Spolu s ním při masakru zahynulo dalších zhruba 150 osob. Ale teď k něčemu příjemnějšímu, nezapomeňte se projít úzkou středověkou uličku zvanou The Shambles (Masné krámy), kterou lemují obchody a čajovny, původně však všechny z nich byly řeznickými krámy. Při bližším ohledání jsou patrny četné dosud dochované háky k zavěšování masa. Stojí zde i rodný dům mučednice a světice Margaret Clitherow, dnes přeměněný na její svatyni. V centru Yorku je mnoho dalších úzkých uliček, ale žádná z nich nemá neopakovatelné kouzlo Shambles. S okolními ulicemi je propojena řadou pěších průchodů (snickelways). Další zajímavou uličkou je nejkratší ulice (cca 5 m) s nejdelším názvem, jmenuje se Whip-ma-whop-ma-gate, v překladu Ani něco, ani nic : ). Město se chlubí mnoha muzei, ale doporučujeme navštívit, a to i pro dámy,  Národní muzeum železnic (National Railway Museum), které se nachází nedaleko nádraží a spravuje rozsáhlou sbírku železniční techniky i největší sbírku lokomotiv na světě. Ve městě je zachována řada středověkých anglikánských kostelů a několik prastarých hospod a hostinců. Nejstarší The Black Swan sídlí v původní hrázděné budově ze 14. století.

Druhou zastávkou pak bylo město Durham. Je to malé město známé svou normanskou katedrálou, hradem a univerzitou. Nedaleko centra města se nachází vězení. Centrum města se rozkládá na poloostrově vytvořeném řekou Wear.  Durhamská katedrála nebo oficiálně Katedrální kostel Ježíše Krista, Panny Marie a Svatého Cuthberta je považována za jeden z nejkrásnějších příkladů normanského slohu v Evropě a je, spolu s Durhamským hradem, součástí Světového dědictví UNESCO. Kuchyň z 15 stol., která se v hradu nachází, je dodnes používána.

Zajímavostí je, že při požáru katedrály zůstaly jen hodiny s bodlákem, proto se bodlák považuje za symbol Skotska.

Poslední zastávkou v Anglii byla Chesters roman fort s částí Hadriánova valu a římského opevnění. Nemusíte až do Říma, i zde se můžete projít v základech římských lázní, sauny i toalet : )

Co se týká Hadriánova valu, jedná se o kamenné a hliněné opevnění, táhnoucí se napříč severní Anglií, od moře k moři. Tento val tvořil na dlouhou dobu severní hranici římské říše, která měla chránit jižní část země před nájezdy severních kmenů ze Skotska. Val se stal severní hranicí římského impéria a nejlépe opevněnou částí hranice, za kterou již římský vliv nesahal. Stavba byla využívána jak k vojenským účelům jako opevnění, ale také jako průchozí místo pro obchodníky, kteří zde museli platit daně z prodeje. Stavba valu začala roku 122 a trvala zhruba 10 let. Od roku 1987 jsou zbytky valu zařazeny na Seznam světového dědictví UNESCO. Hadrianův val je dlouhý 80 římských mil, což odpovídá přibližně 117 kilometrům, byl vystavěn na rozkaz římského císaře Hadriana, který v roce 122 val osobně navštívil.

Po nezbytném vyfotografování u hraničního kamene mezi Anglií a Skotskem, vstupuje na skotské území.

První skotskou "toaletní" zastávkou bylo městečko Jedburgh, které je nejnavštěvovanějším pohraničním městem. I když toalety na parkovišti nakonec byly k nepoužití, vyfotili jsme si alespoň opatství z roku 1138 vystavené Davidem I. V městě se nachází Mary Quinn of Scots House s typickým schodištěm stáčejícím se vždy doleva.

A čekala nás první nádhera a to město Melrose a zejména klášter Melrose Abbey. Jak jsme již v úvodu zmínili, Skotsko je země s přepestrou historií, kterou obzvláštňují báje a pověsti. V krásné krajině pak do dnešních časů přetrvaly pozůstatky dob dávno minulých, svědkové událostí a hrdinů slavných i neslavných. Jedním z takových míst je opatství Melrose - Melrose Abbey - na jihu Skotska.  Dnes již romantické gotické riuny z růžového kamene. Až se budete kolem nich procházet a kochat, zkuste v nich najít tělo prasátka (chrlič), opravdu tam je : ) Opatství bylo zničeno Angličany pod vedením Jindřicha VIII., protože Skotové neschválili manželskou smlouvu syna Jindřicha VIII. a skotské princezny Marie Stuartovny. V opatství je pochované srdce skotského hrále Roberta de Bruce. Archeologické vykopávky vedly k nálezu zapečetěné kazety se srdcem, která nebyla otevřena. Kazeta byla vložena do ocelového obalu a znovu pochovaná na vhodnějším místě. Toto bylo potvrzeno v roce 1996. Král Artuš je pravděpodobně pochovaný v Eildon Hills, kopcích, které se rozprostírají nad Melrose. Nedaleko se také nachází Abbotsford House, dům prozaika Sira Waltera Scotta. Každý rok se v Melrose koná Melrose Festival a festival knih, kterého se zúčastňují obyvatelé skotského pohraničí.

První skotský den je za námi a my směřujeme k našemu ubytování do městečka Blairgowrie. Tady nás čekal nádherný dřevěný domeček s krbem, který byl naším domovem na celý skotský pobyt.

Vyspaní do růžova vyrážíme na celodenní výlet krajinou nádherných hor a jezer the Trossachs. Zastavujeme se v městečku Stirling (sídlo Stewartovců), historické město, v minulosti hlavní město Skotska, se nachazí severozapadně od města Edinburgh a severovychodně od města Glasgow na řece Forth. Svým královským hradem patří ke skotské historii přinejmenším stejně jako Edinburgh. Zemřel zde mimo jiné král Alexander I., narodil se Jakub III. a dalši z rozporuplných postav skotských dějin, Marie Stuartovna, zde byla ve věku devíti měsiců korunována za skotskou královnu. Stirling je po Edinburgu druhé nejnavštěvovanější město ve Skotsku. Důvodem je hlavně Stirlingský hrad, který je podobně postavený jako ten Edinburgský, ale mnozí ho považují za krásnější. Je symbolem bojů za nezávislost. V roce 1314 Robert Bruce na 15 válečných polí dosáhl skotské nezávislosti na 300 let. V historii platilo, "kdo vládnul Stirlingu, vládnul celému Skotsku". Navíc je Stirling proslavený známým skotským hrdinou - Wiliamem Wallacem, který zde má památník v podobě ohromné kamenné věže, kdo viděl film Statečné srdce, bude vědět, kdo ne, tak před cestou do Skotska je to povinná filmová podívaná.

A pokračujeme za přírodou, k jezeru Loch Katrine, je to sladkovodní jezero ve správní oblasti Stirling ve Skotsku. Jeho jméno pochází z gaelského slova cateran znamenajícího lupič nebo loupežnik. V domě na severnim konci města Glengyle se také shodou okolností jeden narodil, slavný skotský lapka Rob Roy (opět upozorňujeme na film : ).  Dnes  je Loch Katrine oblíbenou turistickou destinací. Za svou vyjimečnou popularitu častečně vděči literatuře. Při své návštěvě byl spisovatel Sir William Scott natolik unešen krásou tohoto místa, že sem zasadil děj své romantické básně Jezerni Panna.

Proto jsme se stylově projeli na lodi SS SIR, jedná se o vrtulovou paroloď Walter Scott.

Přejezdem přes oblast Trosachs, údolím mezi dvěma jezery (kde je mj. i park královny Elizabeth), velmi úzkými cestami jsme se dostali k jezeru Loch Lomond a vesničky Luss. Jezeru Loch Lomond se říká královna mezi skotskými jezery, je největším jezerem Skotska má 48 km na délku, 8 km na šířku, hluboké je okolo 190 m.  Na východním břehu jezera se nachází hora Ben Lomond (974 m n. m.).  Na břehu pak pohádková vesnička Luss, což je celkem malé městečko s krásnými domečky a předzahrádkami. Jeho jméno pochází z jazyku gaelic, „lus“ znamená „lilie“. V městečku je starý kostel a okolo něj ještě starší hřbitov, kde se nachází mimo jiné vikingský hrob z 11. století, který vypadá jako převrácený člun.  Strop kostela vypadá zevnitř jako stavěný z lodi, ale ze skutečné lodi to není, je to jen imitace a postavili to tak na památku lidí, kteří utopili při plavbách na jezeře.

A den jsme ukončili přejezdem přes vesničku Killin s peřejemi Falls of Dochart . Její název v  gaelštině znamená Bílý kostel. Killinem protéká řeka Dochart, která by měla tvořit dramatickou scenérii peřejí zvanou Falls of Dochart. Bohužel v době naší návštěvy tu bylo poněkud sucho, takže peřeje se nekonaly.

Kdy jsme na začátku zmínili, že je ve Skotsku 300 jezer (loch v gaelštině), tak nás následující den čekalo další, a to pro většinu lidí asi to skotské nejznámnější Loch Ness.

Ale než tam dojedem, tak máme naplánováno ještě pár zastávek. První je město Inverness - skotské město ležící na řece Ness, u známého jezera Loch Ness. Je správním centrem oblasti Highland. Často se mu také říká „hlavní město Vysočiny¨. Zámek tyčící se nad řekou, která protéká středem města, byl zničen roku 1745 Jakobity a administrativní centrum se přesunulo do městského soudniho dvoru. Zámek dnes slouží jako sídlo místního soudu a šerifa. Město je důležitým centrem dudáků a milovníků dudácké hudby. Každý rok v září se tu koná velká soutěž jednotlivců ve hře na dudy. Ve městě je spousta kostelíků, zejména kolem řeky Ness a za projítí stojí i Victorian Market

Přípravou na Lochnesku byla návštěva expozice ¨Loch Ness Centre¨ ve vesnici Drumnadrochit, po jejimž shlédnutí si každý může udělat vlastní názor, jestli lochneska je nebo není : ) ale určitě se aspoň u té zmenšené v přilehlém rybníčku vyfoťte : )

K takřka povinným zastávkám během projižďky kolem jezera Loch Ness patří návštěva hradu Urquhart. Ve středověku totiž hrad patřil k nejrozsáhlejším baštovým pevnostem ve Skotsku. Z hradu už se dnes dochovaly jen trosky, z nichž nejzachovalejší je hradní věž. Nyni patří k nejznámějším místům, odkud bývá často pozorována údajná lochnesská příšera.

Zřícenina vypadá u jezera Loch Ness velmi působivě a my zde viděli (teda jen z dálky) prvního skotského dudáka : ).

Další zajímavostí, kterou jsme měli po cestě, byla vesnice Fort Augustus. Je to vesnice ve skotském pohoří Highlands na jihozápad od jezera Loch Ness. Z dříve vojenského městečka je dnes zastávka pro turisty směřujici z jihozápadní straně k jezeru Loch Ness. V místě je k vidění  řada zdymadel (přesně 5), ktere jsou součástí Kaledonského kanálu. Po levé straně zdymadel, směrem k jezeru, se nachází hospůdka, kde dávají ty největší porce fish and chips, které jsme kdy viděli a jedli. Bohatě stačí jedna pro dvě osoby.

Další zastávka byla Spean Bridge, kde se vám naskytnou krásné pohledy na zelená údolí, skalnaté vrcholy a nejvyšší horu Skotska Ben Nevis. S výškou 1344 m (4409 stop) patři mezi tzv. Munros, což jsou skotské hory vyšši než 3000 stop.  Většinou Ben Nevis prý nejde ani vidět, my ji viděli : ) a to dokonce v celé své kráse, fotku máme jako důkaz : )

Na Spean Bridge je pomník komand, vzpomínka k uctění padlých vojáků.

A čeká nás průjezd fascinující údolí s krásnými přírodními scenériemi Glen Coe a vřesovištěm Rannoch Moor.

Rannoch Moor je velká rozloha asi 50 mil čtverečných bažinatého území ¨moorland¨ , je to oblast plná podmáčeného vřesu a náhodně rozházených jezírek. Je to úžasně drsná a podmanivá krajina. Glen Coe je nádherné skalnaté údolí. Krátce po skončení bažinatých plání plných jezírek se krajina prudce mění a cesta vede podél skal. Dominantou je vrchol s nevyslovitelným jménem Bidean NanBinan, který k cestě spouští svá tři mohutná skalnatá ramena. Z vrcholu je krásný výhled na moře a na vysočinu s Benem Nevisem v pozadí. Glen Coe se nachází v oblasti Skotské vysočiny. Je považovano za jedno z nejkrásnějšich míst Skotska a je součastí národní přírodní oblasti Ben Nevis a Glen Coe. Jmeno Glen Coe je často mylně překládáno jako „údolí nářků“, možná díky strmým horám, které zastiňují dno údolí před sluncem. Je to jméno obzvláště vhodné pro nechvalně známý Masakr v Glencoe, který zde proběhl koncem 17. století. Úzké údolí má dramaticky pochmurnou vznešenost a je na obou stranách sevřeno divokámi a strmými horami.    

Podle našeho názoru je to opravdu jedno z nejkrásnějších míst, které jsme ve Skotsku navštívili.

A po této nádheře nás přivítalo mystické jezero Loch Ness,  bohužel : ) opět se sluníčkem, takže bez mlhy, proto nemůžeme z fotek tvrdit, že tam máme lochnesku : )

Loch Ness je hluboké sladkovodní highlandské jezero, má 5-7 stupňů konstantní teploty a nikdy nezamrzá, hluboké je přes 300 m. Loch Ness je největší jezero z hlediska množství vody a druhé největší z hlediska rozlohy. Nachází se v něm víc sladké vody, než v celém území Anglie spolu s Wales. V minulosti bylo velkým zdrojem vody pro výrobu elektrické energie.

To, že Loch Ness stále přitahuje badatele, svědčí i to, že ¨lochnesista¨je odborným výrazem.

Další den začínáme ve výrobně šperků z vřesu. Vřes je ve Skotsku úplně všude, tak proč ho nevyužít na šperky. K výrobě se používají kořeny starého vřesu a převládají keltské motivy. Jedná se o jedinou výrobu tohoto druhu na světě a to jen v této továrničce Heathergems. Výroba probíhá za sklem, takže ji můžete v klidu pozorovat i fotit, pracovníci se na vás usmějí a v přilehlém obchůdku si můžete nějaký šperk koupit na památku.

A i když je teprve 9 hodin dopoledne, tak naše kroky míří do palírny a vůbec nám to nevadí : ) Jedná se o palírnu na whisky Edradour Destillery, jedná se o nejmenší palírnu ve Skotsku, poslední farmářskou, která ale dodává i do horní sněmovny parlamentu v Londýně. Vyrobí jen 90 tis. galonů za rok, což je denní produkce v jiných průmyslových továrnách. Má jen 10 zaměstnanců a 20 externích.  Nejstarší whiskou k prodeji je 30ti letá, najdete tu i nejdražší whisky na světě. Při výrobě whisky dochází částečně k jejímu odpařování, cca 2-3% za rok, tomu místní říkají ¨daň andělům¨.

V palírně vás rádi provedou celou výrobou, vše začíná ochutnávkou v sále a samozřejmě skotským přípitkem slante mhath (¨slančiva¨) na zdraví, slante mhor (¨slančivo¨) odpověď na přání.

 A potom vám promítnou film o této rodinné palírně. Tento film začíná nástupem zaměstnanců do práce, což hodně připomíná nám všem známý film Vesničko má středisková, a to scénku, kdy pan Pávek s Otíkem se scházejí do práce s aktovkami, pobavila všechny, jen místním skotům to muselo být vysvětleno : ).

A když jsme v palírně, tak něco málo o whisky. Ve Skotsku existuje cca 100 palíren, aby mohla být nazvánou whiskou musí zrát 3 roky, zraje v sudech, protože v lahvích by se zrání zastavilo, průměrná doba zrání je 10 let, pro EU je dodávána se 40% alkoholem, mimo 43%.

Postup výroby whisky vymysleli mniši.

A pokračujeme k vodní elektrárně v městečku Pitlochry.

Vodní elektrárna leží mezi Loch Faskally a řekou Tunnel u městečka Pitlochry (Pitlochry Power Station and Dam) a její součástí je tzv. Lososí žebřík (Fish Ladder), což je soustava kaskád se spodním tokem vody, která umožňuje lososům cestu kolem elektrárny z jezera proti proudu řeky. Několik údajů o žebříku -  je 300 m dlouhý a překonává 17 m vyškový rozdíl, má 31 bazénků a 3 lososí odpočívadla a 3 lososí dálniční sjezdy : ) vč. počítadla lososů.

Samotné městečko Pitlochry je velmi pěkné turistické středisko s hezkým kostelem a kamennými obchůdky.

Dál pokračujeme k Blair Caste - nejnavštěvovanějšímu hradu Skotska, sídlo vévody z Athollu. Se svými 32 místnostmi je jedním z největších skotských zámků.  Zámek je sídlem rodu Murray, vévodů z Athollu, kteří mají zvlaštní výsadu – mají právo držet si svou vlastní armádu, Atholl Highlanders, čítající asi 90 mužů (jediná legální soukromá armáda v Evropě). Samotný hrad je poněkud zastíněn krásnou zahradou, která ho opklopuje a ve které najdete úžasné mohutné sekvoje, cypřiše, jedle, tisy, tůje a další. Kolem se pasou jeleni, koně, pávi, množství vodního ptactva a samozřejmě praví chlupatí býci.

Při cestě zpět jsme se ještě krátce zastavili v Dunkeld, která je nejstarší katedrálou v zemi. Místo, na kterém katedrála stojí, je posvátnou půdou už od počatku osmého století, kdy zde byl postaven klášter. Sám legendární Kenneth MacAlpin, první král Skotska, v roce 848 nařídil přestavbu původnich proutěných chatrčí na kamennou stavbu. O dva roky později se klášter stal dokonce spirituálním centrem Skotska. Byly sem totiž přemístěny ostatky svatého Kolumbana z ostrova Iona na západním pobřeží, který byl terorizován vikinskými nájezdy. Hlavní chrámové lodi bohužel chybí střecha a míisto koberce v ní roste tráva. Kulisa vysokých kopců a řeky Tay přidává celé scenérii na majestátnosti.

A je tu další den - dnes nás čeká nejdelší výjezd a to přes celé Skotsko až na ostrov Sky.

Po cestě jsme ještě udělali krátkou zastávka u nejvíce fotografovaného hradu Skotska Eileen Donan Castle. Eileen Donan je malý ostrůvek na jezeře Loch Duich v západní části Highlands. S pevninou je spojený mostem pro pěší a leží přibližně 800 metrů od vesnice Dornie. Na ostrově je malebný hrad, jehož podoba je obecně známa z mnoha fotografií a filmů. Původní hrad byl postaven napočatku 13. století na obranu proti Vikingům. Za pěkného počasí je možné z hradu vidět ostrov Sky.

Ostrov Sky je největším a nejseverněji položeným ostrovem Vnitřních Hebridů. V galském jazyce jeho název znamenal Okřídlený ostrov, nazývají ho i Ostrovem mlhy. 40% obyvatel zde pořád mluví galtsky. Severní část ostrova je sopečného původu, což je vidět nejenom na nejvyšší hoře Storr - 719 metrů, na jejím úbočí stojí 55 metrů vysoký The Man of Storr, což je skalní věž. Tato krajina na ostrově Sky se nazývá Quiraing. Pohoří Cuillin vévodí jižní části a je rájem horské turistiky. Na ostrově žije přibližně 10 000 obyvatel, v letních měsících se jejich počet zvyšuje kvůli množství turistů. Hlavními výrobními odvětvími jsou zemědělství, výroba piva a ruční výroba oblečení. Hl. městem ostrova je Portree, pověstné svým malebným přístavem. Ostrov Sky je se zbytkem Skotska spojen silničním mostem. Snadný přístup a krásné divoké hory zvedající se od mořské hladiny z něj udělali velké lákadlo pro turisty, také proto, že jsou tady ve volné přírodě k vidění tuleni. I my se za nimi vydali na malých lodičkách, bylo to úžasné, jsou to milouncí tvorové.

Každa navštěva na ostrov Sky je neúplná bez vychutnavaní si bohatství historie na hradu Dunvegan & Gardens. Dunvegan je nejstarší nepřetržitě obydlený hrad ve Skotsku a byl domovem předků z načelníků klanu MacLeod již 800 let. K vidění jsou i klanové poklady, z nichž nejznámější  je pohádková vlajka. Legenda praví, že tento posvátný banner má zázračnou moc, a když se rozvine v boji, porazí klan MacLeod své nepřátele. Toto se už dle legendy stalo 2x a jen jednou ještě může být. V ostrém kontrastu k neúrodnému rašeliništi a hor, které dominují krajině Sky, jsou zahrady - skrytá oáza, která představuje směs rostlin, lesní palouky, třpytivé jezírka, bohaté vodopády a potoky tekoucí dolů k moři.

Další den nás čekalo hlavní město Edinburg.

Cestou k němu, jsme se ještě zastavili nedaleko našeho ubytování v Scone palace. Mimo prohlídku paláce je zajímavostí korunovační kámen Stone of Scone, zde před kapličkou je pouze kopie, originál najdeme v Edinburgu. Je součástí korunovačních klenotů Anglie, váží 152 kg, je ve vlastnictví britské královny a má svou vlastní hymnu.

Kolem paláce vás okouzli také přilehlé a krásně udržované zahrady s tradičním bludištěm, kde jsme se samozřejmě ztratili : ), ale nebyli jsme sami : )  

Cestou nás čekala ještě jedna drobná zajímavost a to nejvyšší živý plot z buků na světě, je zapsán v Quinessově knize rekordů, byl zasazen roku 1745, je vyšší než 30 m v délce 530 m, stříhá se jednou za 10 let.

A už se blížíme k Edinburgu, nejdříve vidíme známý železniční červený most Forth Bridge.

Edinburg je jedno z nejkrásněji položených měst světa (skotskou gaelštinou Dun Eideann).

Vzhledem k tomu, že jsme zde strávili jen jeden den, tak popis tohoto úžasného města bude je strohý, určitě se tam ještě jednou chceme podívat a podrobněji si ho projít. Je to univerzitni město ve Velké Británii. Je hlavním městem (v roce 1995 bylo zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO), ve městě zasedá Skotský parlament a každoročně se koná spousta festivalů, jeden zrovna probíhal v době naší návštěvy.

Toto město mení sice tak veliké, ale má o to krásnější starobylé čtvrti, dominantní věže a hrad postavený na skále nad městem. Atmosféru tvoří vysoké neomítané budovy z tmavého kamene, které se bezvadně hodí vedle dominantních gotických katedrál. Město je vystavěné na pahorcích a ulice se tak nějak zvláště proplétají a mimoúrovňově kříží za pomocí kamenných mostů a domů, které mají z jedné strany o několik podlaží víc než ze strany druhé. Člověk se zakouká na lákavé výlohy místních lokálů a hospůdek a po chvíli putování se nestačí divit, že se dostává na stejné místo, odkud vycházel, s tím rozdílem, že je na silnici o několik pater výše.

Město patří mezi hlavní evropské turistické cesty, ročně ho navštíví okolo 13 milionů lidí. V rámci turistických cest ve Velké Británii je druhým nejnavštěvovanějším místem po Londýně.

Hlavním a největším lákadlem města je jeho majestátní hrad, který se nad ním tyčí. Postaven je na skále vysoké 135 metrů, k němu vede strmá, zato však nadmíru zajímavá cesta. Na hradě lze spatřit kromě skotských korunovačních klenotů a Stone of Destiny, také nejstarší budovu hradu – romanskou kapli sv. Markety (St Margarets Chapel), Muzeum válek (National War Museum of Scotland) a několik dalších zajímavostí, např. obrovské vězení.

Nejrušnější a nejdelší ulicí je Královská míle (Royal Mile), má nejhezčí domy a nejvíce obyvatel, a to nejen ve Velké Británii, ale možná i na celém světě." Tato slova napsal Daniel Defoe po návštěvě Edinburgu v roce 1706.  Jméno Královská cesta můžeme brát doslova. Byla to ulice skotských králů, vedoucí z Edinburgského hradu do paláce Holyrood, kde Alžběta II. dodnes tráví několik letních dnů. Na každém kroku na Royal Mile vnímáme tragický osud Marie Stuartovny, která je dodnes symbolem skotské autonomie ztracené ve prospěch Anglie. "Dole je palác, nahoře hrad¨. To je ten nejlepši způsob, jak vyjádřit svou absolutistickou moc, ale zaroveň je zde skrytá také špetka lidskosti," píše autor cestopisů Peter Sager. 

Holyroodhouse je oficiální bydliště britského monarchy Skotska. Palác stojí v dolní části Royal Mile

v Edinburghu, na opačném konci do Edinburgského hradu. Holyrood Palace je místem pro státní ceremonie a oficiální zábavu.

Z ostatních zajímavostí stojí za zmínku hospůdka u ¨posledního panáka¨nebo last drop : ), hrobeček věrného policejního psíka Bobíka, který po smrti svého pána sedával u jeho hrobu celých 15 let, Bobík má kromě hrobu i svou mini kašnu. Kousek je i kavárna, kde Joanne Rowling začala psát dnes už legendárního Harryho Pottera. K Edinburgu neodmyslitelně patří Sir Walter Scott, takže můžete jít mkrnout na jeho majestátní pomník a když vás ještě nebudou bolet nohy, tak vyjděte na kopec Calton Hill, odkud je nádherný výhled na celé město.

A probouzíme se do prvního typického skotského dne, prší a samá mlha : )

Projíždíme přes město Dundee (kraj Fife), kterému se říká ¨město objevů¨ nebo ¨Neapol severu¨ a kde mj. vznikla ochranná známka ¨orange marmelade¨. Dříve to byla skotská metropole, dnes tu kotví expediční loď Roberta Scotta. Z Dundee vede most Tay Bridge (nejdelší most Evropy), ke kterému se váže děsivá historie spojená s jednou z největších železničních katastrof minulosti a dodnes není 100% bezpečný a mnoho Skotů se ho bojí a vyhýbá se mu. My naštěstí jeli po tom druhém : ).

A stále v deštivém a mlhavém počasí přijíždíme do St. Andrews, mekka golfu tj. ¨poutní místo golfu¨ . Místní golfový klub zde byl založen již roku 1754.  Je také nejstarší univerzitní město Skotska, kde studoval i princ William a kde se seznámil s Kate : )

Ve městě měl několik domů (konkretně šest) i spisovatel Daniel Defoe. Za podívání, i v mlze : ), určitě stojí  Katedrála,  Věž St. Rule (kostel sv. Regula) , Hrad - zbytky hradu v St. Andrews stojí na samém břehu moře ve východní části města, Kostel svaté Trojice - v tomto kostele měl kněz John Knox vůbec první kázání na veřejnosti (r. 1547).

Při prohlídce St. Andrews jsme vyzkoušeli naše pláštěnky a výlet ukončili na greenu s pohledem na profíky a začínající golfisty v Royal golf club. Dalo by se říct, že typický skotský den – déšť, mlha a golf :  )

Počasí se vylepšilo a pokračujeme k pohádkovému hradu Glamis, kde trávila dětství královna matka. Je známý jako jeden z nejkrásnějších a z nejstrašidelnějších hradů v Británii.

Příběhy o zámku se liší od zdroje ke zdroji a je pravděpodobné, že vypravění jsou stále lepší s každým vyprávěním, většina z nich má své kořeny v 19. století.

Svědci hovoří o údajném děsivém kvílení, divokých karetních hrách a pravidelných návštěvách takzvané šedé paní. Jednu pověst vám tu popíšem – o neznámém přízraku:

K méně slavným přízrakům Glamisu patří duch ženy bez jazyku, která bloudí okolím hradu. Má prý otevřená ústa plné krve a mnozí z očitých svědků se domnívají, že je to duch někoho, kdo věděl něco, co mělo zůstat utajeno. Na hradních pozemcích je údajně také pozorována neznámá tmavá postava muže ve vojenském kabátu.

Naštěstí jsme žádnou takovou osůbku nepotkali : )

A čeká nás bohužel poslední den ve Skotsku : (, ale ten nejmystičtější, alespoň pro nás, fandy Dana Browna a zejména jeho Šifry mistra Leonarda.

Ano je to ona, Rosslynská kaple - poutní místo hledačů záhad se svatým grálem. O této kapli bychom mohli napsat knížku : ), ale stejně bychom nevyjádřili to, co jsme tam cítili. Jak často píšem v našich ¨cestopisech¨ to se musí zažít ! A i když ve filmu byly použity i ateliéry a ne vše bylo z tohoto místa, i tak je toto místo místem s neuvěritelnou energií.

Tak jen něco málo k faktům, ať vás naladíme na návštěvu : )

Je vzdálená asi 11 kilometrů od centra Edinburgu ve Skotsku. Podle historiků byla kaple postavena v roce 1446 Sirem Williamem Saint-Clair. Sir William Saint-Clair, hrabě z Rosslynu, se s přibývajícím věkem rozhodl poděkovat bohu tím, že mu věnuje kostel „té největší nádhery a té největši slávy“. To říká otec Richard Augustin Hay, kronikář skotské rodiny o níž napsal v roce 1700 tři svazky. Skotský šlechtic pozve ze všech koutů země, ale také ze zahraničí ty nejlepší řemeslníky: zedníky, tesaře, kováře, zlatníky ...  kaple je úžasná. V roce 1571 však utrpěla prvními útoky reformace. Anglikanské autority se domnívají, že katolická kaple je „stavbou uctívající papeže“. Lordu Saint-Clair (potomku Williama) zde zakážou pochovat jeho ženu, přikážou mu zbourat oltáře a vyhrožují exkomunikací. Lord Saint-Clair odolává a zůstává věrný katolické víře. Avšak Rosslynská kaple opuštěná kněžími v následujícím století zchátrá. V roce 1736 rodina Saint-Clair zahajuje opravu kaple. V roce 1861 je znovu poskytnutá edinburghskému biskupovi a opět se zde slouží mše.

Rosslynská kaple je už dlouho místem setkání nadšenců esoteriky, adeptů New Age nebo tajných společností. Jsou přesvědčeni o tom, že krypta ukrývá grál nebo poklad templářů.

To už je na každém, čemu chce a nechce věřit …

A co my, hádejte : ) kamínek z rosslynu máme doma : )

No nic, návštěva Rosslynu končí : (

Čeká nás ještě přes městečko Alnwick s jeho hradem  Alnwick Castle - sidlo vevodů z Notrhumberlandu a místo, kde se natáčel Harry Potter.  Hrad Alnwick se pyšní tím, že je jeden z největších a zároveň stále obývaných hradů v Anglii. Tuto vlastnost má společnou s královským hradem Windsor u Londýna, a proto se mu už od viktorianské epochy přezdívá "The Windsor of the North" čili "Windsor severu".  Za zajímavost zde také stojí dům ve větvích, největší svého druhu.

Pak přejíždíme směr Londýn, kde strávíme poslední den tohoto cestování, ale o tom se už tady rozepisovat nebudeme. Pokud vás zajímají naše postřehy z Londýna, zkuste mrknout na náš samostatný "cestopis Londýn".

Dny ve Skotsku utekly jako voda, jako každý fajn strávený čas. Skotsko určitě doporučujeme, svou mystikou, tajemnem vás určitě dostane jako nás a nebojte se, žádného ducha jsme nepotkali : ), i když kdo ví : )