Provence

Letní dovolená roku 2013 se nám trošku zkomplikovala, už z jara vybraná turistika v Bosně a Hercegovině  se pár týdnů před prázdninami zrušila z důvodu malé obsazenosti, a tak jsme museli, v celkem časové tísni, vymyslet náhradní variantu. To bychom ale nebyly žádné cestovatelky, kdyby nás taková komplikace rozhodila : ), jako ¨náhradní¨variantu jsme zvolily ¨dvojkombinaci¨ : ) – nejdříve to byl 4denní přechod Malé Fatry, takže naše oblíbená turistika : ) a po návratu ze Slovenska nás čekal týdenní pobyt v krásné, provoněné Provence : )

Tak nám asi dáte za pravdu, že i tato varianta byla správnou volbou.

Turistiku v Malé Fatře vám zkusíme popsat na jiném místě našich stránek, v tomto článku se vás pokusíme nalákat na Provence a myslíme, že to nebude vůbec těžké : )

Než se s vámi podělíme o zážitky, tak na začátek trošku obecných informací:

• cesta autobusem trvá cca 1 den, takže doporučujeme vyjet v časných ranních hodinách,  k večeru budete na místě, ubytujete se a ráno budete svěží na zážitky, které vás v Provence určitě čekají
• co se týká ubytování, po celou dobu jsme využívali hotely Premiere Classe, jedná se o obdobné ubytování jako F1, takže malé pokojíčky se sociálním zařízením, v ceně je klasická kontinentální snídaně (čaj, káva, toustový chleba, sýr, šunka, marmeláda). Tento typ hotelů se vyskytuje velmi četně, takže není problém ho využít při jednotlivém přejíždění z jednoho místa na druhé, tak jako jsme to udělali i my
• ceny se liší v závislosti na místě, kde se zrovna vyskytujete, jiné jsou v ¨zapadlých¨vesničkách Provence a jiné v Marseille, obecně se např. káva, voda pohybuje od 1,50 EUR, rychlé občerstvení od 5,50 EUR, obědy, večeře od 15 EUR. Orientační ceny vstupného se vám budeme snažit uvést níže v textu.

A teď už můžeme vyrazit : )

Po první noci v jižní Francii nás dopoledne čekal průjezd neopakovatelnou krajinou kaňonu řeky Ardéche (fanoušci Tour de France tuto oblast určitě znají z televizních přenosů tohoto cyklistického závodu). Cestou se vám nabídne nespočet pohledů z nově upravených vyhlídek podél cesty, kde z výšky uvidíte točící se řeku Ardéche, na které je nespočet vodáků. Na konci se nezapomeňte zastavit u skalní brány Pont d Arc, kde, pokud máte dostatek času, si klidně můžete lodičku nebo kajak pronajmout (cena 12,50 EUR). My jsme se pod skalní bránou jen pobrouzdali, dali si kafíčko a pokračovali dál. Krátkou zastávku jsme ještě udělali u vesničky St. Martin, k níž vede Tour de Sole ¨sluneční dálnice¨ a roste tu eukalyptus, který je zvláštní tím, že na podzim shazuje kůru, ne listí. A dál nás čekal nás přejezd k technickému divu světa a to k nejvyššímu mostu o města Millau nad údolím řeky Tarn. Stavěl se 3 roky, jeho cena byla neskutečných 400 mil. EUR, má 7 pilířů, z nichž nejvyšší měří 340 m, celková délka mostu je 2 460 m a projede po něm cca 25 tis. vozidel denně, max povolená rychlost je 110 km/hod. Od roku 2012 senaněm platí mýtné. Určitě se vyplatí se tu zastavit, od parkoviště k němu vede cestička, z které jednak uvidíte mohutnost celého mostu, ale naskytne se vám i nádherný pohled na údolí městečka Millau. U parkoviště je také informační centrum, kde zjistíte veškeré technické informace, které se mostu týkají. Vzhledem  k tomu, že nejsme až tak technické typy, tak jsme spíš ocenili tortilu s výborným francouzským sýrem, meruňkovou marmeládou a  ledovým salátem : ) A po této večeři nás čekal už jen přejezd na ubytování.

Druhý den jsme hned z rána navštívili městečko Albi, které bylo ještě vylidněné a přivítalo nás deštěm. Je to rodiště slavného malíře H. Toulouse-Lautreca (vstupné do jeho muzea je 6,50 EUR). Typickým znakem jsou stavby z pálených cihel, takže Katedrála Sainte-Cecile je nejmohutnější stavbou z pálených cihel na světě (vstupné na její dva okruhy je 2 EUR). My jsme se nejprve prošli podél řeky k mostu Pont Vieux-Starý most, který je starý více jak tisíc let a stále je používán, pak jsme pokračovali přes Palais de la Berbie, což je jedna z nejstarších a nejlépe dochovaných hradních staveb ve Francii a zpět ke Katedrále Sainte-Cecile. Také jsme neodolali dvou základním produktům Francie, parfémům a sýrům, takže jsme se pokochali v několika parfumériích a ve starobylé tržnici jsme ochutanili výborný sýr s brusinkami. A když jsme u těch sýrů, naše cesta pokračuje směrem ke starobylému městu Roquefort sur Soulzon, proslavenou výrobou slavného sýru značky Roquefort. Nám nezbyl čas na návštěvu výrobny sýrů (vstupné 3,50 EUR), to nás celkem mrzelo, tak jsme absolvovali alespoň krátké promítání o výrobě této chuťovky. Tak se s vámi podělíme o pár informací – z jedné ovce je cca 134 l mléka a to je cca 30 kg sýrů;  roquefort se vyrábí pouze z ovčího mléka (nepasterizovaného); zraje v jeskyni se spáleným chlebem (spotřebuje se neuvěřitelných 6 mil. bochníků chleba), kde se vytvoří ideální klima pro plíseň (vlhkost vzduchu 95%) a poté ještě 3-4 týdny ve sklepích; nese označení ¨AOC¨ , což je označení nejvyšší kvality, které podléhá státními dohledu. Výrobcem je firma Papion, takže nezbývá než koupit a ochutnat, tak jako jsme to udělali my : ) A k sýrům snad jen ještě myšlenka Charles de Gole ¨Je těžké vládnout zemi, která má 365 typů sýrů“.

Poslední zastávkou dnešního dne jsou jeskyně Grotte des Demoiselles (vstupné 9,50 EUR), vstupné vám možná přijde vysoké, ale po jejich zhlédnutí zjistíte, že oprávněné. Nahoru vás vyveze zubačka a pak už jen budete klesat po schodech dole, nepřehlédněte hlavně krápník ve tvaru Madony. A ještě jedna důležitá informace, jedná se o jeskyně v soukromém vlastnictví, kde se může fotit !

Třetí den nás čeká městečko Nimes, kde je nejvíce antických památek ve Francii. Jeho prohlídku začínáme na Kopci Cavalier - Jardin de la Fontaine. Zahrada se táhne v terasách od pramene Nemausus, což byl posvátný pramen již v dobách galských, který v současnosti napájí jezírko. V římských dobách byl součástí rozsáhlého komplexu s fontánou, divadlem, chrámem a lázněmi. Na vrcholku kopce Cavalier stojí Tour Magne. Jedná se o římskou věž z konce 1. století př. n. l., nejstarší svého druhu ve Francii, původně byla součástí opevnění, má tři podlaží a z vrcholové plošiny je rozhled na město a na okolní krajinu (150 schodů), takže hurá na ni … a pak zpět do města, které je plné antických památek (vstupné na tři nejvýznamnější je 15 EUR). Hlavní pamětihodností je římský amfiteátr /Arenes/, který sice nepatří k největším /kapacita 21 000 diváků/, rozhodně ale patří k nejzachovalejším amfiteátrům vůbec. Díky 124 východům mohli všichni diváci opustit divadlo během 5 minut. Další nádhernou římskou stavbou je Maison Carée - výborně zachovaný chrám z doby císaře Augusta. V historickém centru města si můžete prohlédnout ještě katedrálu Notre-Dame et St-Castor nebo Augustovu bránu. A ještě jedna ¨neantickᨠinformace - zdejší látky denimy se vyvážely i do Ameriky a tam z nich jeden šikovný krejčí, jmenoval se Levi Strauss, ušil první denimové džínsy (slovo denim pochází z názvu města Nimes).

A aby té antiky nebylo málo : ), tak dnešní den jsme zakončili u jednoho ze symbolů Provence, a to u římského akvaduktu Pont du Gard. Je největší a nejzachovalejší římský akvadukt, jeden z divů antického světa. Překlenuje mostní konstrukcí údolí řeky Gard mezi Nîmes a Avignonem. Byl postaven v 1. století př. n. l. k zásobování římského města Nemausus (dnešní Nîmes) pramenitou vodou zachycovanou poblíž Uzès. S přestávkami způsobovanými válkami sloužil asi devět století, ale už od 9. století se nepoužívá. V roce 2007 byl Pont du Gard zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Přes údolí Gardu byl akvadukt veden po dvoupatrovém mostě, takže celá stavba činí dojem mostu třípatrového. Stavba byla celkem 49 metrů vysoká a v nejvyšší části 3 metry široká a 275 metrů dlouhá, nosné jsou pouze dva pilíře. Bylo k ní použito velkých bloků kamene, bez použití malty! Pískovcové bloky mají hmotnost až 6 tun, dohromady se spojovaly železnými spojkami a  ukládali na místo pomocí důmyslných kladek a obrovské armády otroků. Římané jej pokládali za nejlepší důkaz o velikosti své říše, je nejvyšším mostem, jaký kdy vybudovali. Celková délka akvaduktu byla 50 kilometrů, se sklonem 34 cm na 1 kilometr, denně dodával 20 000 metrů kubických pitné vody do města Nîmes. Tak to jsme vás zahrnuli spoustou technických údajů, které asi rychle zapomenete, ale na co určitě nezapomenete, tak jako my, je, když se po něm pomalu projdete, pak podél starých olivovníků sejdete až k řece pod ním a celou tu nádheru si vychutnáte ze spodu, s myšlenkou, jak toto dokázal někdo postavit …

Město Avignon, začátek čtvrtého dne v Provence. Kdo by neznal písničku „Sur le pont d\'Avignon on y danse…“? V písničce se tancuje a slaví, a to přesně vystihuje celé město, nejen onen slavný most. Avignon je malé, ale velmi elegantní město, kde se neustále něco děje. Je známé především díky letnímu divadelnímu festivalu v červenci, kdy se do města sjedou herci, kejklíři, mimové a mnoho dalších umělců. Avignon se stal evropským městem kultury 2000, společně s Bergenem, Bolognou, Bruselem, Krakovem, Helsinkami, Prahou, Santiagem de Compostela a Reykjavíkem.

Zůstaňme ale u avignonského mostu - most  Pont St-Bénézet, který sice známe z písničky, ale o jeho vzniku kolikrát ani sami Francouzi nevědí nic, ani to, proč je ho jen půlka. S jistotou víme jen to málo, že byl postaven ve 12. století, zbytek je legenda, ale nám to vůbec nemusí vadit. Legenda tedy praví, že v roce 1177 uviděl pastýřův synek Bénézet anděly, a ti mu přikázali postavit přes Rhonu most. Když Bénézet oznámil lidem, že bude stavět most, všichni se mu smáli a nakonec ho prohlásili za blázna. Samotný arcibiskup tenkrát ukázal prstem na kus skály a řekl Bénézetovi, aby tedy položil sám základní kámen. Kupodivu chlapec vzal kus skály na ramena a položil ho do řeky. Tento čin přesvědčil obyvatele města a začali Bénézetovi pomáhat a most byl nakonec dokončen společnými silami roku 1185. Bohužel i přes posvěcení plánu andělem byl most poničen válkami a jednou povodní, takže nyní zbývají jen čtyři mostní oblouky. Na druhém břehu dokonce zůstala mostní věž Filipa Sličného. Projít se po zbytcích mostu je pro každého návštěvníka Avignonu téměř povinnost. Z mostu se vydáme do centra, které je celé obehnáno hradbami, které papežové stavěli jen na zadržení prvního útoku na palác, hlavní ochrannou funkci měl sám palác. Byly postaveny ve 14. století v délce 4,3 kilometru. Nejzajímavější část hradeb je podél Rhôny. Hradby mají celkem 7 bran. Za nimi se nachází Palais des Papes, což je papežský palác (největší gotický palác na světě) a zároveň pevnost, udivuje svou výškou (10 věží až 50 metrů vysokých) a rozlohou (1,5 kilometru čtverečního). Pevnost vyrůstá přímo ze skály, je nemožné se tedy podkopat, palác je jedním z vynikajících příkladů vojenské architektury. Interiér paláce je skutečným bludištěm sálů, chodeb a kaplí. Jeho prohlídka nás ale příliš nenadchla. Hned vedle Papežského paláce stojí románská katedrála s kontroverzní pozlacenou sochou Madonny na špičce věže.

Mezi další místa k navštívení určitě stojí Katedrála Notre-Dame-des-Doms, legenda praví, že první svatyně na tomto místě byla postavena ještě za života Panny Marie. Rocher des Doms je Skála otců, je to nejvyšším místo města. Nachází se zde krásná zahrada s jezírkem, ale hlavně s krásnou vyhlídkou. Na náměstí Place de l’Horloge je divadlo a radnice, postavená na ruinách kardinálské rezidence. Mezi nejkrásnější ulice města patří Rue des Tenturiers. Srdce Avignonu je spleť středověkých uliček, kde najdete malebné kavárny a obchůdky, takže můžeme jen doporučit dát si skleničku lahodného francouzské vínka a pozorovat ruch ulic a kochat se jako my : ) A až si budete chtít odpočinout, sednout si do trávy a sundat si boty, tak městský park bude to pravé. Odevšud jsou nádherné výhledy a když budete hledat pozorně, najdete i sluneční hodiny, na kterých můžete odečítat čas ze svého vlastního stínu.

A z Avignonu se přes oblast levandulových (i když jsme jich čekali víc : ) a slunečnicových polí dostáváme do starobylé romantické vesničky Fontaine de Vaucluse, kde kromě několika dochovaných mlýnských kol je největší ¨atrakcí¨tzv. ¨vyvěračka¨ s úžasnými scenériemi pramene řeky Sorgue v pohoří Vaucluse. Uvidíte, jak se z pramene uvnitř skály stane doslova po několika metrech řeka, takové síly, že ji sjíždějí vodáci. A čeká nás další středověká vesnička – Gordos, která se nachází na kopci s řadou úzkých  uliček a hradem. Vesnice je postavena přímo na skále, takže je odsud překrásný výhled do celého kraje vč. levandulových polí : )

Pátý den v Provence – asi nejkrásnější, ale nebudeme předbíhat … : )

Čeká se nás městečko Les Baux de Provence – podle průvodce jedno z nejhezčích francouzských městeček. A pod to se můžeme podepsat, toto je ta pravá Provence : ) Má jen 400 stálých obyvatel, ale za rok ho navštíví přes 1,5 mil. návštěvníků.  Les Baux je unikát sevřený skalami, obydlený už více než 5000 let. Ve středověku bylo sídlem pánů, údajně potomků samého Baltazara, jednoho z králů, kteří se přišli poklonit narození Ježíše. Ti zde také na nejvyšším ostrohu skály vystavěli v 11. století hrad. Můžete zde obdivovat středověké uličky, nádherný výhled do kraje či navštívit obchůdek s místním vyhlášeným olivovým olejem nebo mýdlem. Ruiny citadely z 11. století stojí na skále, která je zčásti základem, zčásti součástí stavby. Celý areál se nazývá Ville Morte, tedy Mrtvé město a je přístupný jen vrátky z vesničky pod ním. Toto "dolní město" je kompaktní přehlídkou kostelíků, kaplí a sídel ze 16. a 17. století. Ale hlavně opojné místo s vůní rozmarýnu a levandule.

A to nás ještě čekala jedna nádhera – projekce v již nepoužívaném hliníkovém lomu. Letošní projekce nesla název „Procházka po středomoří¨ s podtitulem ¨Svět patří lidem s fantazií¨. Pokud bychom vám to měli popsat ¨technicky¨, tak se jedná o obrovský krytý lom, který je již nevyužívaný, do kterého vejdete a v absolutní tmě sledujete promítání obrazů na jeho zdi. Toto je ale technický popis, to co uvidíte je nepopsatelné, všude kolem vás vystupují scenérie a postavy z uměleckých děl malířských velikánů a vy se stáváte součástí plátna …. Je to slovy nepopsatelný zážitek, z kterého jsme měli husí kůži a oči plné slz … nezapomenutelné.

Plni zážitků opouštíme toto kouzelné místo a naším dalším cílem je městečko, na severním svahu pahorku Alpilles, St. Rémy, spíše tedy jeho okolí, kdy zastavíme na plošině s římskými památkami Les Antiques ,odkud se vydáváme alejí olivovníků k psychiatrické léčebně, kde pobýval van Gogh, po té, co si po neshodě s Gauguinem uřízl ucho. Už na této cestě jsou vystaveny jeho obrazy přímo na místě, odkud daný obraz sám van Gogh maloval. V léčebně je možné navštívit jeho pokojík, kde přebýval, kde je všechno tak, jako by si jen odskočil, a nádherná je také zahrada léčebny plná nádherné levandule. Opravdu uklidňující místo, chápeme umístění léčebny právě tady. Tento den zakončíme v městečku Aix en Provence, i když se jedná o studentské město, které je stále plné života, je zároveň po Paříži nejdražším městem Francie. Je to město Paula Cézanna, Emila Zoly a Victora Vaserlyho, který tu má také své muzeum, toto výletní černobílé muzeum je postaveno v okouzlujícím kontrastu zelených kopců okolo, skleněná budova sama je jeden optický klam. Můžete se projít po přibližně dvouhodinové Cézannově stezce, která je značena zlatými značkami, která vede kolem jeho oblíbených kaváren a také k jeho rodnému domu. Dominantou je Katedrála Sv. Saveura -  při její návštěvě zkuste stihnout jednu z prohlídek klášterních věží ze 12. století. Nejen, že navštívíte jedno ze zajímavějších míst katedrály, ale nahoře se Vám naskytne výhled na oktagonální zvonici a okolí. Při cestě na hotel ještě uděláme krátkou zastávku v městečku Arles, kde se jen krátce projdeme kolem slavné římské arény, katedrály a kláštera sv. Trofima, Konstaninova paláce, který je ve skutečnosti zbytkem městských lázní s dobře vyhřívaným ohřívacím zařízením a jsou to nejrozsáhlejší římské lázně, které se v Provence zachovaly. Pak přejdeme náměstím se zbytky římského fóra se dvěma korintskými sloupy a v parku povečeříme sýr s tím nejlepším chlebem, který jsme kdy jedli (s vlašskými ořechy), mňam : ) Nakoupíme dárečky domů – známé vínko Chateauneuf Du Pape. Vínko si také dáme na dobrou noc na hotelu a vyspíme se na poslední den v Provence.

Poslední den nás čeká Marseille.

Marseille je druhé největší město ve Francii, je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů, říká se mu také brána do Afriky. Je největším francouzským středomořským přístavem a je nejstarší z velkých měst ve Francii a jedno z nejstarších měst světa. Dalo by se říct, že toto druhé největší francouzské město je jedna velká míchanice. I přes relativně malou rozlohu a necelý milion obyvatel je prý Marseille třetím evropským městem s nejhorší dopravní situací - „V Marseille je dovoleno všechno“. Marseille její obyvatelé láskyplně označují městem sto a jedné vesnice. Každá její část může být osudově jiná, a tyto části od sebe často nedělí ani ulice.  Francouzi Marseille buď nenávidí, nebo na ni nedají dopustit. Marseillanům to je upřímně jedno. Svému městu dokázali vdechnout ducha, který říká: „Pokud chcete, přijeďte, postaráme se o vás a budete tady jako doma. Pokud nechcete, nejezděte, zas tak moc o vás nestojíme. Co si o nás budete myslet, na tom nezáleží. Marseille je naše a my ji měnit nechceme. Maximálně tak, jak sami uznáme za vhodné.“ 

Při procházce Marseille určitě nevynechejte: Radnici na břehu Starého přístavu, byla postavena v 17. století. Starý přístav je původní řecký přístav v malé zátoce. Vstup z pevniny střeží tvrz St-Jean z 12. století a tvrz St-Nicolas, postavená za Ludvíka IV. Až do 19. století byl přístav v provozu, s rozvojem moderní námořní dopravy však hloubka 6 metrů nestačila a byly vybudovány nové přístavní bazény. Dnes tu kotví jachty, rybářské lodě a osobní lodě k přepravě turistů k pevnosti Château d’If. V okolních restauracích se podává speciální rybí polévka, zvaná bouillabaisse, silně kořeněná, s různými druhy mořských živočichů. Starý přístav je plný malých kaváren a restaurací, atmosféra je zde úplně jiná než v centru města o pár stovek metrů výš. Hlavní přístavní ulice se jmenují Quai de Rive Neuve a Quai du Port. V druhé jmenované se nalézá budova radnice, neboli Hotel de Ville. Od přístavu směrem dále do vnitrozemí vybíhá La Canebiére, nejznámější třída v Marseille. Čtvrť Panier – tato nejstarší místní čtvrť je se svými malebnými uličkami tím nejhezčím, co můžete ve městě spatřit. Marseille je zkrátka přístavní město v pravém slova smyslu. Ale až se budete procházet po Panier (což znamená proutěný košík, se kterým se chodí nakupovat na trh) nebojte se nakouknout do dvorů a kolonád. Jedině tak nasajete ducha místa, kde se žije rybolovem, koupáním, doutníky a samozřejmě sluníčkem a hlavně se nikam nespěchá.  Cathédrale de la Major - Nová katedrála - je kolosální budova nad Novým přístavem z 19. století v románsko-byzantském slohu. V kryptě se nacházejí hroby marseilleských biskupů. Ancienne cathédrale de la Major - Stará katedrála - je románská stavba z 12. století. Byla postavena na posvátném místě města, je v ní svatyně a románský oltář zasvěcený sv. Lazarovi. Bazilika St-Victor, sv. Viktora, patrona námořníků. Toto opatství, vyhlížející jako pevnost nad Starým přístavem, muselo být v 11. století upraveno, protože je zničili Saracéni. Za Francouzské revoluce je povstalci využívali jako kasárna a věznici. Kostel zvnějšku vypadá jako skutečná pevnost. V kryptě je původní kaple, jeskyně sv. Viktora a katakomby. Návštěvu zdejší krypty byste si neměli nechat ujít. Bazilika Notre-Dame-de-la-Garde (Panny Marie Strážné) se nápadně zvedá na vrchu nad městem. Bazilika byla postavena v polovině 19. století v tzv. románsko-byzantském slohu. Na tomto místě byla svatyně již počátkem 13. století. Jako má Rio de Janeiro svého Ježíše, Praha Pražský hrad a Paříž Sacre Coeur na Montmartru, tak má Marseille Notre Dame de la Garde, impozantní baziliku, panovačně shlížející na město a bezostyšně dávající na odiv svůj žíhaný kabát. Nacházející se na nejvyšším místě Marseille a skýtající proto ten nejkrásnější výhled na celý přístav. Na vrcholku její věže stojí socha Panny Marie, jež bdí nad bezpečím všech rybářských lodí

Pokud si budete chtít z Marseille něco odvést, mělo být místní mýdlo, které má více než sedmdesát procent přírodních olejů a proslavilo Marseille po celém světě. My měli pochůzky po městě trochu zkomplikované zrovna probíhajícím pochodem gayů a lesbiček, takže nás vláček k Bazilice Notre-Dame-de-la-Garde vyvezl pouze tam, dole už jsme museli pěšky, ale i tak jsme stihli poslední spoj na ostrov If.  Je to ostrůvek vzdálený asi 1 kilometr od nábřeží v Marseille. Na něm je známá pevnost, kde byli internováni političtí vězni. Proslavil jej Alexandr Dumas ve svém románu Hrabě Monte Christo. Z ochozu hradní kaple pěkný rozhled na Marseille. Roku 1516 po vítězné bitvě u Marignanu dorazil francouzský král František I. do Marseille. Zastavil se na ostrově If, aby posoudil možnosti obrany přístavu. Když zjistil, že město není proti nepříteli nijak chráněno, nařídil zbudovat na ostrově pevnost. V roce 1524 byly na ostrově If vztyčeny první pevnostní zdi na obranu přístavu. Pevnost byla dokončena v červenci 1531, a když se Karel V. rozhodl roku 1536 na Marseille znovu zaútočit, byl jeho útok odražen právě díky existenci pevnosti If. Lístek na loď stojí 15,50 EUR.

Tak a to je z Provence všechno, ale určitě ne na vždy, do této krásně provoněné krajiny, nás naše cesty určitě ještě zavedou …

¨Když bůh tvořil svět, tak mu z každé krásy něco zbylo, rozhodil to před sebe a řekl, toto bude Provence, můj ráj.¨