Bavorsko (velikonoční víkend)

Není pro vás Německo zrovna srdeční záležitostí a říkáte si, že je spousta jiných míst, kterým byste dali přednost? Pak máte podobný názor jako my, teda měli jsme, před tím, než jsme navštívili Bavorsko.

Když jsme uvažovali, jak strávit letošní velikonoce, bylo jedno z navrhovaných, a nakonec vítězných : ), řešení právě Bavorsko. A jak náš výlet probíhal ? Tak vyjíždíme … : )

Cesta netrvá dlouho, o půlnoci jsme vyjeli z Prahy a po pár hodinách spánku v autobuse jsme k ránu dorazili do Bavorska. Probudit se pod vrcholky Alp, nad kterými právě vychází sluníčko je hodně hezký začátek výletu : ) Konkrétně jsme byli pod nejvyšší horou Německa – Zugspitze. Po nezbytném ranním kafíčku jsme si udělali procházku kolem jezera Eibsee s nádherně čistou vodou, kde nás pronásledovalo několik kačen, které asi od nás čekali něco dobrého k snídani : )  Jezero je ze všech stran obklopeno horami a přímo od něj vyjíždí lanovka na Zugspitze. Nadýchali jsme se tedy čerstvého horského vzduchu, trochu zazáviděli lyžařům, kteří si tu přijeli užít poslední zbytky sněhu a přesunuli jsme se do Garmich-Partenkirchen, konkrétně k olympijskému stadionu se známými skokanskými můstky. Trochu nás překvapila velikost nebo spíš „malost“ stadionu, „brzdná dráha dojezdu“ nám přišla hodně krátká, ale to je asi jen pocit nás „neskokanů“ : ) Přes stadion jsme pokračovali krásnou jarní přírodou až k soutěsce Partnachklamm. Doporučujeme ji absolvovat – jde o asi o 600 metrů, kdy půjdete průsmykem mezi skálami, po úzkém chodníčku, kde na vás bude občas pršet z malých vodopádků a občas na vás někdo „bafne“ v úseku, kde si nevidíte ani na špičku nosu, srandičky kolegů cestovatelů : ) Nás taky pobavila dopravní značka v soutěsce „práce na cestě“ : )) Po projití soutěsky se těm, co by měli víc času naskýtá řada dalších možností jít dál po turistických značkách. My se vrátili zpět soutěskou, na jejím konci jsme míjeli nejstarší lanovou dráhu v Německu a pokračovali jsme do centra městečka Garmich-Partenkirchen. Už když jsme jím ráno jen projížděli při cestě k Zugspitze, tak nás nadchlo a procházka přímo v něm byla úžasná. Nádherné městečko s čistými ulicemi plnými květin a úžasně malovanými fasádami a to všechno zasazené uprostřed hor, no jedním slovem nádhera.  V pekárně jsme si koupili výborný ovocný koláč a na lavičce mezi touto nádherou jsme se jen kochali jarem, které tu bylo cítit úplně všude. Ale i na výletě čas utíká, ještě rychleji než normálně, tak jsme vyrazili k dalším cílům, tentokrát to byl horský klášter Ettal, který se nachází v údolí řeky Ammer na prastaré cestě přes Brennerský průsmyk. Jedná se o velký komplex (klášterní gymnázium), jehož středem je kostel s obrovskou kopulí. 

Vzhledem k tomu, že tento výlet měl pracovní název „po stopách Ludvíka II.“ jsme se vydali k prvnímu zámku tohoto “bláznivého krále“, a to zámek Linderhof. V tomto zámku se opravdu projevila  extravagance Ludvíka II., a to jemně řečeno, my to spíš viděli jako vrchol nevkusu : ). Vevnitř zámku je ze zlata snad úplně všechno a plynně na to navazuje i venkovní výzdoba (zlaté sochy uprostřed fontán, zlatá podobizna samotného Ludvíka II. atd.), všechno je korunováno umělou jeskyní , kde se mění barvy, zřejmě podle nálad Ludvíka II., umělým vodopádem , dokonce i „turecký minaret“ tu najdete.  Po tom, co jsme vyčkali na 32 metrový vodopád v akci a zakoupili obrázek bavorské krajiny s typickou dominantou zámku Neuschwanstein, do naší cestovní obrázkové sbírky : ), jsme pokračovali dále. Po směru naší cesty nás čekal kostel  Wieskirche. Je to rokokový poutní kostel zapsaný v Unesco. Až budete vevnitř tak se nezapomeňte otočit k varhanům a zvednout oči, přímo nad nimi jsou vyobrazeny „dveře do nebe“ a ještě něco, údajně je toto místo pověstné tím, že dobíjí energii – můžeme potvrdit : ), a když jsme vyšli ven a uviděli jen obrovskou louku plnou kvetoucích pampelišek a vrcholky hor, tak se nešlo cítit jinak než krásně.

Vzhledem k tomu, že se pomalu blížil podvečer tak jsme se začali ubírat k místu našeho noclehu, městečku Steingaden. Už cestou k němu jsme poprvé zahlídli hlavní cíl našeho výletu, a to zámek Neuschwanstein, byl opravdu jako z pohádky, ale více o něm, až dále. V městečku Steingaden se nachází i sídlo, kde Ludvík II. strávil své dětství, a později z něho sledoval stavbu svého snu – zámku Neuschwanstein.  K tomuto sídlu jeho mládí jsme si vyšlápli mírný kopeček a z jeho nádvoří jsme si prohlídli nedaleké jezírko a městečko Steingaden se shora a cestou na penzion jsme udělali zastávku v hospůdce, jak jinak, než na typické německé pivko. Jen upozornění, zavírají už v 22 hod.

A máme tu ráno …  Vzhledem k tomu, že máme rezervovány lístky hned na první prohlídku zámku Neuschwanstein (v 9 hod.), tak není příliš času na otálení a po snídani vyrážíme ranním výšlapem do kopce směr zámek. Jen ještě upozornění ke vstupenkám, kupují se přímo v centru v městečku Steingaden, tak jen abyste nevyšlápli kopec k Neuschwanstein a tam nezjistili, že musíte zpátky dole pro vstupenky : ) Cesta nahoru nám trvala asi 20 min svěží chůze, jinou ani neumíme : ) Před nádvořím se můžete pokochat z prosklené vyhlídky směrem do průsmyku a pomalu vystoupat k hlavnímu vchodu odkud začíná prohlídka. Dostanete elektronického průvodce v českém jazyce a můžete se vydat do jednotlivých komnat. Musíme říct, že oproti ostatním, dříve navštíveným zámkům Ludvíka II., je interiér Neuschwansteinu střízlivější, o to víc vás nadchne z venku, svými nespočetnými věžičkami. Po skončení prohlídky (cca 45 min) projdete ještě zámeckou kuchyní (na tu dobu s velmi moderním vybavením) a východem můžete pokračovat procházkou k mostu Marienbrücke, z tohoto mostu je nádherný pohled na celý zámek, tak jak ho známe z katalogů cestovních kanceláří : ), ale nutno poznamenat, že pohled jen pro odvážné : ) Dřevěná prkna na mostě a obrovská propast s vodopádem pod ním není pro každého :  ) A to bysme nebyli my, abyste cestou zpět ještě neseběhli ze standardní cesty a nevydali se pro změnu pod most, k vodopádu, taky nádherný pohled. Tak nafotit a zpátky do městečka, cestou z kopce ještě zastávka na tradiční německý preclík a již osvědčený ovocný koláč a můžeme pokračovat : ) 

Míříme k jezeru Chiemsee, kde se nalodíme a necháme se převézt na ostrůvek, kde se nachází náš poslední cíl, a to další zámek Ludvíka II. zámek Herrenchiemsee, který je replikou Versailles. Nutno dodat, že vcelku zdařenou, ale … Zase naše ale, které jsme už několikrát konstatovali, kdo byl ve Versailles ví, že je nesrovnatelné a jedinečné. Po prohlídce Herrenchiemsee jsme se zpátky procházkou lesem dostali k molu a vrátili se zpět na pevninu. Ještě jsme stihli výbornou bavorskou klobásu a vyjeli směr Čechy, výletík byl u konce : (

Co závěrem ? Asi to, čím jsme začali, Bavorsko je krásná země, která změnila náš názor na Německo a až budete mít někdy trochu volna, klidně stačí i 3 dny, tak neváhejte a zkuste i vy objevit krásy tohoto kraje.